Acta Univ. Agric. Silvic. Mendelianae Brun. 2008, 56(5), 187-198 | DOI: 10.11118/actaun200856050187

SLOŽENÍ A TECHNOLOGICKÉ VLASTNOSTI MLÉKA ZÍSKANÉHO Z RANNÍHO A VEČERNÍHO DOJENÍ

Martin Skýpala, Gustav Chládek

Ústav chovu a šlechtění zvířat, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 613 00 Brno, Česká republika

Produkce mléka a obsah jeho složek vykazuje v průběhu laktace, avšak i v průběhu dne určité změny (ŽIŽLAVSKÝ a MIKŠÍK, 1988). TEPLÝ et al. (1979) a KOUŘIMSKÁ et al. (2007) uvádějí při stabilních podmínkách chovu denní kolísání u množství mléka ± 1,10 kg, u obsahu tuku ± 0,75 % a u obsahu bílkovin ± 0,20 %. Množství mléka u krav se může vyjadřovat mnoha způsoby, například v kilogramech za laktaci nebo v kilogramech za den. V praxi se množství mléka uvádí za dojení. Skutečné množství mléka za laktaci je součet všech množství v průběhu laktace (OUWELTJES, 1998). Nejčastěji se volí dojení dvakrát denně, avšak u dojnic s vysokou užitkovostí někteří chovatelé dojí třikrát i vícekrát denně (DOLEŽAL et al., 2000). Jak dále uvádějí HERING et al. (2003), vícečetné denní dojení se využívá především v zahraničí, např. v USA je toto dojení využíváno asi u 30 % stád s mléčnou produkcí; v případě velkokapacitních stájí je zastoupení tohoto systému stoprocentní.
Z fyziologického hlediska je nezbytné dodržovat pravidelné intervaly mezi dojeními v průběhu celé laktace. Jsou-li intervaly mezi dojeními delší než 12 hodin, dochází k průkazným změnám ve složení mléka (JELÍNEK, KOUDELA et al., 2003). Interval mezi dojeními je definován jako čas od začátku jednoho dojení do začátku dojení druhého (LEE et al., 1995). Krávy mají tendenci mít vyšší nádoj při ranním dojení dokonce i při shodném intervalu mezi dojeními (PALMER et al., 1994). Větší množství mléka bývá spojováno s delším intervalem mezi dojeními a ranní množství mléka může být větší i v případě, že intervaly mezi dojeními jsou shodné (HARGROVE, 1994). Podle ŽIŽLAVSKÉHO a MIKŠÍKA (1988) mnozí autoři publikují ve svých studiích nejnižší obsah bílkovin v mléce z ranního dojení a vyšší ve večerním nádoji. Obsah tuku je nejvíce variabilní složka mléka a mimo faktorů uvedených výše také závisí na kompletnosti dojení, způsobu odběru vzorků a intervalu mezi dojeními (KLOPČIČ et al., 2003). HARGROVE (1994) uvádí nižší obsah tuku v mléce z ranního dojení, dokonce i tehdy, když interval je stejný.
Objektem našeho sledování bylo 12 krav Holštýnského plemene skotu. Krávy se nacházely na první laktaci, od 100. do 200. laktačního dne. Vzorky mléka byly odebírány od ledna do května 2007 v měsíčních intervalech z večerního a ranního dojení.
Zjišťovali jsme rozdíly mezi ranním a večerním dojením u produkčních parametrů (nádoj - kg, produkce bílkovin - %, produkce tuku - %), obsahové složky mléka (obsah bílkovin - %, obsah tuku - %, obsah laktózy - %, obsah tukuprosté sušiny - %, obsah sušiny - %), zdravotní ukazatele (počet somatických buněk - tis./1 ml) a technologické vlastnosti (titrační kyselost - SH, aktivní kyselost - pH, syřitelnost - s, kvalita sýřeniny - třída). Nádoj byl měřen na dojírně při odběru vzorků pomocí zařízení sloužící ke kontrole užitkovosti. Obsahové složky mléka (bílkoviny, tuk, laktóza a tukuprostá sušina) byly stanoveny ve Výzkumném ústavu pro chov skotu v Rapotíně pomocí přístroje Milco-Scan 133B, zde byl také stanoven počet somatických buněk pomocí přístroje Fossomatic 90. Obsah sušiny a technologické vlastnosti mléka byly stanoveny v laboratoři aplikované laktologie Ústavu chovu a šlechtění zvířat Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně.
Zjistili jsme vysoce statisticky průkazný rozdíl (P

kráva, mléko, dojení

Received: April 24, 2008; Published: November 3, 2014  Show citation