Acta Univ. Agric. Silvic. Mendelianae Brun. 2010, 58(6), 21-32 | DOI: 10.11118/actaun201058060021

VÝVOJ INKASA TRANSFEROVÝCH DANÍ V LETECH 1993 AŽ 2009 V ČESKÉ REPUBLICE

Břetislav Andrlík

Ústav účetnictví a daní, Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, Česká republika

Kvantifikace datových výstupů transferových daní v České republice obsahuje i determinaci základních statistických ukazatelů zpracovaných z primárních dat (např. tempo růstu). Z výsledků jednoznačně vyplývá, že transferové daně aplikované na našem území představují pouze doplňkovou složku příjmů veřejných rozpočtů, kdy podíl transferových daní na celkovém daňovém výnosu v roce 2008 je na úrovni 1,41 %8. Průměrná roční výše inkasa transferových daní na časové ose 1993 až 2009 dosahuje částky 6 650 mil. Kč. Konkrétní výsledky prokazují, že na sledované časové ose je inkasně nejslabší transferovou daní daň dědická s průměrnou výší ročního inkasa 101 mil Kč. Inkaso daně darovací na dané časové ose průměrně dosahuje 450 mil. Kč. Naproti tomu inkasně nejsilnější transferovou daní je daň z převodu nemovitostí, jejíž průměrná výše ročního inkasa na uvedené ose dosahuje 6 098 mil. Kč. Faktorem hovořícím v její silnou pozici, zejména v letech 2007 až 2008, je bytová výstavba realizovaná na území České republiky.
S posouzením samotné efektivnosti transferových daní souvisí i úspěšnost správce daně spojená s dosahováním co nejvyšší výtěžnosti daně. U všech vymezených transferových daní lze konstatovat, že výtěžnost osciluje kolem 100 %, zjednodušeně se dá říci, že co je předepsáno, je i inkasováno. Posouzení efektivnosti transferových daní je dále řešeno ve vztahu k přímým administrativním nákladům. V České republice jsou hodnoceny dva výzkumy, které v rámci kvantifikace administrativních nákladů transferových daní uvádějí odlišné výsledky. Z pohledu pozitivnějších výsledků, ve vztahu k administrativním nákladům, vychází lépe výzkum provedený Ministerstvem financí České republiky v roce 2004, který ovšem nezveřejňuje metodiku výpočtu. Z tohoto pohledu lze usuzovat, že výsledky měly odbornou veřejnost přesvědčit o vysoké nákladnosti, nikoliv však šokovat. V roce 2004 vykazují transferové daně následující efektivitu, a to daň dědická 77,81 %, daň darovací 16,03 % a daň z převodu nemovitostí 2,85 %. Průměrnou efektivitu výběru daní v České republice výzkum kvantifikuje tak, že se pohybuje do 2 %. Lze tedy usuzovat, že nejefektivnější ze sledovaných daní je daň z převodu nemovitostí, která se svojí hodnotou k hodnotě 2 % přibližuje. Pokud se jedná o daň dědickou a darovací, je jejich efektivita velice nízká, a to především u daně dědické. Proporce výsledků jsou stejné i u druhého zmiňovaného výzkumu, ovšem dosahují mnohem vyšších či dokonce alarmujících hodnot.
Další vývoj v oblasti transferových daní v České republice bude záviset zejména na výsledcích voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Pravicové strany ve svých volebních programech prosazují zrušení všech transferových daní. Naproti tomu levicové strany uvažují o jejich zachování a naopak zrušení osvobození u daně dědické a darovací pro I. a II. skupiny.

daň dědická, daň darovací, daň z převodu nemovitostí, Česká republika

Received: June 1, 2010; Published: July 17, 2014  Show citation